Abstract:
Stárnutí obyvatelstva se stalo v poslední době jedním z důležitých témat v mnoha rozvinutých zemích. Důchodové systémy a systémy financování zdravotnictví založené na solidaritě jsou výrazně citlivé na demografické změny související s klesající porodností a rostoucí střední délkou života. Cílem tohoto článku je ukázat a vyčíslit možnou budoucí nerovnováhu v systémech financování veřejného zdravotnictví a prezentovat jej i z pohledu jednotlivých generací. Abychom lépe vyjádřili problém stárnutí obyvatelstva v systémech financování veřejného zdravotnictví, obohacujeme tak standardní přístup k dlouhodobým projekcím o prvky generačního účetnictví. Výběr reprezentativních systémů financování zdravotnictví, a to České republiky, Dánska, Estonska, Francie, Itálie, Nizozemí, Švýcarska a Velké Británie, umožňuje srovnání systémů financování z hlediska mezigenerační solidarity. Výsledek modelu ukazuje na neudržitelnost současných systémů financování. Má-li být poptávka po zdravotních službách uspokojena, budou systémy založené na veřejném zdravotním pojištění nebo na daních z příjmu klást rostoucí nároky na pracující populaci a zvyšovat tak pnutí a požadavky na další redistribuci podmíněnou rostoucí daňovou zátěží, aby nedošlo k omezování zdravotních služeb. Míru ohrožení starší populace omezením poskytované zdravotní péče v jednotlivých letech a zemích vyjadřujeme indexem soběstačnosti, který ukazuje na některá rizika vybraných systémů.
